Trutnov – Pro lidi s handicapem bývá sport často jediným prostředkem a cestou k aktivnímu životu. V Janských Lázních už téměř dvě desetiletí při zdejší obchodní akademii pro tělesně postižené existuje klub, který těmto lidem se zdravotními a pohybovými problémy umožňuje seberealizovat se a prožívat radost ze sportovních výkonů. „Naším krédem je, aby se co nejvíce lidí dostalo k pohybovým aktivitám,“ říká Kateřina Dušková, předsedkyně SK Akáda Janské Lázně.

Obchodní akademie byla otevřená v roce 1994, o dva roky později vznikl v Krkonoších sportovní klub, který ale neslouží jen studentům. Je otevřený všem lidem v republice. „V současné době máme přes sto členů. Vrací se k nám i bývalí žáci,“ povídá zároveň zástupkyně ředitele OA pro volnočasové aktivity, která má na starost internát a školní klub. V počátcích tady byla nabídka sportovních aktivit velice bohatá – plavání, florbal, lyžování na monoski, orientační běh, boccia a tanec. „Ale pak jsme si řekli, že bude lepší dělat méně sportů kloudně. Při zaměstnání se to nedalo stíhat,“ vysvětluje, proč tak na půdě školy vznikl v roce 2001 i druhý sportovní klub SK OA JL, kde se věnují boccie, atletice, lukostřelbě a závěsnému kuželníku.

V současné době v SK Akáda fungují kvalitně tři sporty: lyžování vozíčkářů na monoski, florbal vozíčkářů a hokej na elektrických vozících. „Teď ale zvažujeme, že bychom nabídku zase rozšířili o volejbal stojících a badminton,“ doplňuje Dušková. Badminton se tady už vlastně rozeběhl na podzim a 10. – 12. května v Janských Lázních uspořádají celorepublikový turnaj. „Jedná se o paralympijský sport, tak uvidíme, jak se nám to podaří rozjet. Jsme takoví průkopníci, protože v České republice se tomu nikdo nevěnuje,“ poukazuje Kateřina Dušková.

Na paralympijských hrách se už však několik sportovců z Akády objevilo. Tím nejznámějším je nejspíš Miroslav Šperk, stříbrný diskař z Atén. „Ale já mám radost z každého, kdo něco dokáže. Přijdou k nám třeba děti, které nejsou schopni sebeobsluhy. Nedokáží se obléct, přesednout si z postele na vozík. Po pěti letech studia ale od nás odcházejí s absolutní soběstačností,“ těší na práci s tělesně postiženými Kateřinu Duškovou.

Určitě není bez zajímavosti, že činnost ve sportovním klubu zvládají bez pomoci státu. „Žijeme jen ze sponzorů, protože my jsme zrovna ten nešťastný svaz, který se už asi jedenáct let hádá s Českým paralympijským výborem, takže jsme absolutně odříznutí od státních financí,“ povídá Dušková a dodává, že ale i v dnešní době se najdou lidé, kteří pomůžou. „Jde to sice ztuha, ale najdou se,“ usměje se.

Vzhledem ke své poloze v nejvyšších českých horách je v Akádě především velký zájem o lyžování na takzvaném monoski. „Je to kompenzační pomůcka pro tělesně postiženého lyžaře – vozíčkáře, která mu nahrazuje funkčnost nohou,“ vysvětluje Marek Dušek z Centra handicapovaných lyžařů, které úzce spolupracuje s janskolázeňským klubem. „Existuje i biski, což je vhodné pro lidi s kombinovanými nebo těmi nejtěžšími vadami, kteří nemají plně funkční ruce,“ dodává instruktor lyžařské výuky vozíčkářů.

Projekt Centra handicapovaných lyžařů je v České republice ojedinělý a řeší se ve dvou programech – výukovém a sportovním. „Ten výukový je čistě zaměřený na nácvik lyžování na monoski pro širokou veřejnost. Letos jsme tady například měli dvouleté dítě jako nejmladší a nejstarším účastníkem byl jednašedesátiletý pan,“ uvádí Dušek. Sportovní program je výběrová skupina, kterou tvořilo osm závodníků a potencionálních účastníků paralympiády. „Bohužel, díky krizi v paralympijském hnutí tak osm let zpátky, se skupina rozpadla a zůstali v ní tři lidi. Příští rok ale budeme projekt restartovat,“ prozrazuje Dušek. Tato skupina funguje na bázi typického sportovního týmu, absolvuje kempy v Alpách, v Krkonoších, startuje na závodech.

Ačkoliv Marek Dušek a spol. nenabízí výuku nijak masově, už několikátým rokem je zájem obrovský. Každoročně projde rukama instruktorů stovka vozíčkářů. „Myslím, že na neziskový sektor a náročnost logistickou, materiální a finanční je to velké číslo. Letos to vychází dokonce na sto deset,“ poznamená o úspěšném projektu, který začíná prvním napadnutím sněhu. „Jedeme od prosince do března, v kuse každý den,“ říká k práci, kterou už dělá patnáct let. „Je výhoda, když se koníček stane prací, ale stejně po určitě době to nadšení vyšumí,“ povídá. On si prý syndromem vyhořením prošel loni na podzim, kdy měl obavy, že už projektu nemá co pozitivního dát. „Byl jsem na hraně, ale vždycky se objeví někdo, kdo vás restartuje. Jsou to většinou pozitivní ohlasy od rodičů těch malých dětí, kteří vám natěšeně volají, kdy že už napadne sníh.“

A kolik taková monolyže stojí? „To záleží jaká,“ usměje se Marek Dušek. „Česká asi 35 tisíc, slušná rekreační rakouská tak 70, sportovní rakouská 100 a francouzská 130,“ dodává.

Michal Bogáň

Trutnovinky.cz